Borymyr

Historie

Kladivo připadlo Borymyrovi proto, že ho nikdo jiný nechtěl.

Stalo se to na cestě u Baruče, když mu bylo sedmnáct. V šarvátce padl muž z knížecího oddílu, který táhl spolu s kupci. Výstroj po boji posbírali, ale těžké kladivo všichni obcházeli: nepohodlné, pomalé, bere příliš mnoho sil. Borymyr si ho vzal.

Řemeslo jeho rod neměl. Otec se najímal: kopal, vozil, stavěl ploty, chodil s partou spravovat cizí vrata a překrývat cizí střechy po požáru, přepadení či bouři. V Baruči a okolí bylo takových dvorů dost a ani jeden nebyl jejich. Borymyra brali s sebou, jakmile udržel sekeru, a platili mu jako dospělému dřív, než dospěl — protože pracoval jako dospělý.

Dlouho mu to nevadilo. Se dřevem uměl dobře zacházet, dokázal postavit stěnu, usadit kolo, vysekat dlab a za den udělat to, na co jiní potřebovali dva. Trpělivost na takovou práci mu však chyběla: kde mistr hodinu lícoval díl, Borymyr spíš zkoušel věc vyřešit silnějším úderem. Někdy to dokonce vyšlo, a pak ho ještě chválili.

První měsíce zacházel s kladivem špatně. Snažil se bít stejně často jako sekerou, rychle se zadýchal a několikrát málem sám dostal ránu, když nestihl po rozmachu strhnout zbraň zpět.

Pak pochopil, že kladivo neodpouští spěch. Není třeba bít častěji. Je třeba jednou stanout tam, kde úder rozhodne nejvíc.

Ta myšlenka nezměnila jen to, jak držel zbraň. Borymyr začal víc sledovat bojiště, čekat, až se protivník obrátí k někomu jinému, hledat okamžik, kdy může udělat několik rychlých kroků a vložit do úderu celé tělo. Ramena nemá v oddíle nejširší. Borymyrova síla je v tom, jak se rozběhne, ne v tom, kolik uzvedne.

Ani sekeru neodložil. Se dřevem s ní pracuje od dětství a do boje ji bere, když proti němu stojí několik nepřátel natěsno. Širokým rozmachem se snaží zasáhnout několik najednou; kladivo si nechává na toho, koho je třeba srazit jedinou ranou. Cizí radu, aby vyměnil zbraň, přijímá klidně. Radu, aby upustil od už vybraného cíle, nese mnohem hůř.

Zpočátku neměl zbroj z chudoby. Později, když už peníze měl, vyšel několikrát v půjčeném brnění. Po jednom boji si nezapamatoval ránu, kterou zbroj vydržela, ale protivníka, k němuž nestihl dojít, dokud ještě stál odkrytý. Od té doby Borymyr raději riskuje protiúder, než aby se opozdil se svou vlastní ranou.

Nerad stojí proti nepříteli a vyměňuje si s ním rány. Pokud se boj změnil v takovou výměnu, má Borymyr za to, že už udělal něco špatně. Nejlépe se mu daří udeřit toho, kdo je zaměstnán někým jiným, kdo teprve přistoupil k šiku nebo ještě nepochopil, že si ho vybrali.

Přitom nedobíjí raněné jen proto, že je snadné je dobít. Naopak: Borymyr skoro vždy hledá nejnebezpečnějšího protivníka, kterého lze ještě zastavit jedinou ranou. Proto se jeho počínání někdy zdá nerozumné — zatímco ostatní dobíjejí člověka, který sotva stojí, on jde kolem něj k čerstvému bojovníkovi v dobré zbroji. Vysvětluje to prostě: slabého lze zabít i potom, ale silnému se nesmí dovolit udělat to, co měl v úmyslu.

Za posledních několik let stihl sloužit v několika menších oddílech, které hlídaly cesty, doprovázely lidi nebo pomáhaly místní vrchnosti vyhánět lapky z cest. Dlouho na jednom místě nevydržel — ne kvůli hádkám či špatné pověsti, ale proto, že po skončené práci snadno přešel k další. Nemyslel si, že pár měsíců společného tažení z lidí samo od sebe udělá příbuzné.

Jednou ho to stálo přítele.

V oddíle, s nímž Borymyr vydržel něco přes rok, byl bývalý družiník jménem Dobryn. Často bojovali bok po boku a rozuměli si beze slov. Po těžké šarvátce utrpěl Dobryn zranění nohy a už nemohl s oddílem táhnout. Zůstat by znamenalo přijít o výhodnou službu. Borymyr odešel.

Nechal druhovi část peněz, domluvil se s místní rodinou, aby se o něj starala, a byl si jistý, že udělal všechno správně. Když se po několika měsících vrátil, Dobryn už tam nebyl: jakž takž se zotavil a odešel svou cestou. Víckrát se nesetkali.

Později Borymyr náhodou zaslechl, že se Dobryn usadil v Kyjevě na Podilu. Říkalo se také, že ještě před zraněním tam učil nějakou dívku ze stráže karavan držet krátkou čepel. Noha se prý už nikdy nenarovnala. Borymyr se tam nevypravil přesvědčit. Dodnes si není jistý, zda to byla lenost, nebo něco jiného, a nemá rád, když rozhovor dojde až sem.

Dlouho nechápal, proč ho ten příběh trápí. Raněného nechal s penězi a s dohodou a v té dohodě bylo všechno poctivé z obou stran. Teprve časem začal tušit, že ne všechno mezi lidmi jsou dohody.

V běžném životě je Borymyr prostý a nenáročný. Dokáže spát kdekoli, jí, co je, na oblečení mu nezáleží a skoro nikdy si nekoupí věc, kterou nehodlá použít. Zato se dobře vyzná ve dřevě a opravách: v táboře hned zpozoruje prasklé kolo, špatnou vzpěru, uvolněnou rukojeť nebo nakřivo zatlučený kolík a obvykle to spraví sám a majiteli to oznámí až potom.

Ani se staršími to nemá vždycky snadné. Jednou sloužil půl roku pod velením střelce jménem Radovan, který měl na každý případ záložní plán a na každý záložní plán ještě jeden. Borymyra to přivádělo k zuřivosti. Radovana přivádělo k zuřivosti, že Borymyr rozhoduje jednou provždy. Oba to tažení přežili a ani jeden nezměnil názor.

Je společenský, ale ne otevřený: snadno se směje, udrží rozhovor, mezi nejrůznějšími lidmi se cítí dobře a skoro nikdy nemluví o tom, co ho doopravdy trápí. Je v něm sebejistota člověka, který velmi brzy našel jednu věc, v níž je opravdu dobrý, a proto se někdy chová, jako by všemu ostatnímu už také rozuměl.

Nemá rád ty, kdo se dlouho připravují na rozhodnutí, které je už zřejmé, a zvlášť ho dráždí, když se někdo hádá jen proto, že se bojí vzít na sebe odpovědnost.

U Osteru si Borymyr vyhlédl v nepřátelském šiku kopiníka a vyrazil k němu. Cestou se k němu obrátili dva; Borymyr viděl oba a nezastavil se. Kopiníka dostihl, ale rameno mu rozsekli v půli cesty. Po boji se ho zeptali, zda ty dva viděl. Borymyr řekl, že viděl. Víc neřekl nic a nikdo nepochopil, zda to byla odpověď.

Mimo boj ho totéž stojí dráž. Jakmile se jednou rozhodne, odchází dřív, než by měl, řekne to, co nejde vzít zpět, nebo něco odmítne jen proto, že se kdysi rozhodl, že to nepotřebuje.

Od Dobryna odešel. Do Kyjeva se potom také nevypravil.